V předchozích článcích jsme se zabývali tím, jak se projevuje bipolární afektivní porucha, co obnáší, jaké jsou možnosti lékové i nelékové léčby, či na koho je vhodné se obrátit.
V následujících několika příspěvcích se budeme věnovat osobním zkušenostem s touto nemocí. Otevřený a upřímný rozhovor nám poskytly dvě ženy, které provází bipolární afektivní porucha již několik let. Mimo běžnou péči jsou obě tyto ženy navíc zapojené ve výzkumné studii vedené Národním ústavem duševního zdraví a společností Mindpax, která se zaměřuje na dlouhodobé zvládání tohoto onemocnění a využívá k tomu digitální technologie a psychoedukace.
Pro účely toho rozhovoru si obě ženy přály zůstat v anonymitě a budou vystupovat pod fiktivními jmény.
První rozhovor, který Vám představíme je s Carmen, která byla ochotná se s námi podělit o to, jak vypadá její život s bipolární afektivní poruchou (BAP) a jak se u ní projevuje.
Co pro Vás znamená bipolární afektivní porucha?
To je pro mě docela těžká otázka. Bipolární porucha je pro mě v podstatě strašná přítěž v životě. Asi bych to definovala takhle krátce.
Jak se u Vás projevuje bipolární afektivní porucha?
Jedná se zejména o střídání nálad. Těžké deprese, které jsou většinou delší a potom hypománie, které jsou většinou kratší.
Jak u Vás vypadá deprese? Jak ji poznáte?
Deprese poznám podle toho, že začínám být velmi unavená. Začíná mě obtěžovat paměť, respektive mi moc nefunguje. Chybí mi energie, nemám vůbec elán do života a většinou mě to táhne jenom do postele.
Vzpomínáte si na Vaši první depresivní epizodu? Jak jste poznala, že se jedná o depresi?
První depresi jsem zažila v roce 2012 a trvala zhruba tři týdny. Byla jsem strašně unavená, smutná, zkleslá a úzkostlivá. Je to dávno a je pro mě těžké na to vzpomínat. Vybavuji si ale, že jsem před tím fungovala na sto procent, za všechny kolem jsem cítila velkou zodpovědnost. Mé děti byli ještě malé a můj vztah s manželem moc nefungoval. Chyběla nám jakási harmonie. Měla jsem pocit, že jsem na všechno sama a do toho jsem se snažila stíhat i své koníčky. Tohle celkové přetížení u mě pak vedlo k celkovému vyčerpání a přišla deprese. Věděla jsem, že to takhle dál nepůjde a vyhledala jsem ambulantní lékařku a pak byla čtrnáct dní hospitalizovaná.
A kolikrát jste měla depresi?
Určitě tak patnáct až dvacetkrát. Depresí bylo daleko víc než hypománií. V poslední době se mi ale fáze začaly strašně rychle střídat. Dřív jsem relaps zažívala třeba jednou za půl roku, teď už je to třeba jednou za dva měsíce. Také vnímám, že jsou zejména deprese intenzivnější. Kterákoliv další deprese co přijde je horší.
Vnímáte nějaká nějaká negativa depresivní fáze?
Ano vnímám a jsou obrovská. Zejména vnímám, že je to omezující pro všechny zúčastněné. Pro mě a i moje nejbližší okolí, děti, bývalého manžela a současného partnera.
Jak poznáte mánii nebo hypomanické stavy?
Já mám jen hypomanické stavy. Manický stav jsem měla jen jednou, když jsem byla hospitalizovaná na tři týdny. Hypomanický stav poznám podle toho, že se mi nechce tolik spát. Mám pocit, že to nepotřebuji. Bývám taková roztržitá, mám spoustu elánu, energie a plánů. Jsem citlivá i na fáze měsíce, kdy při úplňku nepotřebuji vůbec spát a to může hypománii nastartovat. Oproti tomu manický stav, který jsem zažila jen jednou, byl jiný v tom, že mi přišlo, že umím věci, které ostatní neumí nebo zažívám a vnímám to, co ostatní ne. Viděla jsem například i různé obrazce na nebi a bylo toho ještě více. Lékaři to pak uzavřeli jako manii s psychotickými příznaky.
Projevy bipolární afektivní poruchy i vysvětlení psychotických příznaků naleznete v publikovaném článku Jak vypadá bipolární afektivní porucha?
Kolikrát za život jste měla zkušenost s hypománii nebo mánii?
No tak během posledních asi pět let si myslím tak zhruba desetkrát.
Vnímáte nějaké negativa hypomanického nebo manického stavu?
Určitě to, že se dříve nebo později dostaví totální vyčerpání organismu a pak často přichází velký propad do depresivních stavů.
Zažila jste někdy stabilní stav? Tedy období bez příznaků deprese, hypománie nebo mánie?
Musím říct, že stabilní stav je velmi těžké rozpoznat. Zejména, když deprese končí, je náročné odlišit, zda se jedná o stav bez příznaků nebo zda nastupuje hypomanická epizoda. Před asi 4 dny mě propustili po třech týdnech z hospitalizace kvůli depresi a mám pocit, že po několika letech tento bezpříznakový stav zažívám. Cítím se vyrovnaná, klidná, přemýšlivá a prostě v pohodě.
Vnímáte souvislost mezi spánkem, aktivitou a bipolární afektivní poruchou?
Ano, to vnímám hodně. Spánek je pro mě důležitý. Ve stabilním stavu je pro mně ideální když můžu spát zhruba sedm až osm hodin. Chodím spát pravidelně po večerních lécích, které beru v devět a usínám kolem 21:30. Budím se kolem 5. nebo 6. hodiny a můžu si ráno krásně užít. Je moc hezké zažívat a vnímat východ slunce nebo ranní zpívání ptáčků.
Jak se liší spánek a aktivita při depresi nebo mánii od stabilního stavu?
V depresi spím opravdu hodně. Většinou je to kolem dvanácti až dvacet hodin za den. Při mánii naopak spánek nepotřebuji vůbec. Byly i týdny, kdy jsem nespala vůbec. Jela jsem v kuse a připadalo mi škoda každé minuty, kterou jsem promarnila. A když je to období vyrovnané, nejsem z extrému do extrému, tak mi stačí zhruba sedm až sedm a půl hodin.
Jsou nějaké varovné příznaky, díky kterým poznáte, že se blíží deprese nebo hypománie?
Nejvýrazněji vnímám pocit vyčerpání a to u obou fází. To je pro mě většinou takový varovný signál. Ať již vyčerpání z nedostatku spánku při hypománii nebo z deprese jako takové.
Carmen nám vyprávěla svůj příběh o každodenním životě s bipolární poruchou, a to jakým způsobem ovlivňuje ji i její okolí. Stejně tak jako další lidé, se Carmen s touto nemocí léčí mnoho let. V dalším článku Vám přiblížíme jaká je její zkušenost s odbornou péčí a jak vnímá pomoc od odborníků.
